Nemusíte být umělec, abyste tvořili, říká paní Yuliya Plyska, provozovatelka obchodu Tella!

Dobrý den Yuliyo, děkuji, že jste souhlasila s rozhovorem. Nedávno jste si tady v Roudnici otevřela krámek pro kreativce, kdy Vás tato myšlenka napadla poprvé a proč zrovna Roudnice?

Jsem taková kreativní duše, pořád něco dělám: vyrábím šperky, maluji, dělám s keramikou, vyšívám a věnuji se dalšímu různorodému tvoření. Jsem takového ražení, že když mám nápad, tak ho potřebuji realizovat hned.

Momentálně žijeme v malé vesničce poblíž Roudnice a samozřejmě tam nic není, všechno si musím objednávat poštou nebo jezdit nakupovat do Prahy, ale cesta mi vždy zabere celý den. Taky se často stává, že si vyberu dle fotky barvu korálků, která je ve skutečnosti jiná. A to čekání, strašně mě to obtěžovalo. Pak jsme jednou s manželem jeli autem a říkám mu: „Jak se stane, že ve městě s 15 tisíci obyvateli není žádný obchod pro tvořivé lidi?“. A večer už jsem hledala prostor k podnájmu. Roudnici miluju, proto mě ani nenapadlo jiné místo.

V krámku máte i produkty ukrajinských značek. Snažíte se jako Ukrajinka představit produkci Vaší rodné země?

Zaprvé se snažím, abych v krámku nabízela, co nejvyšší kvalitu. Taky vybírám zboží, které si zákazník bude moci dovolit. Existuje mnoho kvalitních materiálů, které jsou pro běžného člověka příliš drahé. Naopak, zase existují i velmi levné materiály, ale u nich se o kvalitě ani nemůžeme bavit, protože nesplňují základní parametry a vlastnosti, které by měly mít.

Na to jsou úžasné ukrajinské značky, které nabízíme, a přitom nejsou v Česku téměř k dostání. Proto se snažím lidi seznámit s něčím novým a taky ukázat, že mýtus o chudé Ukrajině není pravda. Ano, máme válku, je to strašné, ale každý den tam pracují lidé, kteří dělají opravdu krásné věci. A bonus je, že když kupujete něco ukrajinského, tak tím podporujete lidi a ekonomiku, a to je taky fajn.

Při otevření jste proběhla vernisáž převážně Vámi vyšívaných obrazů, jak dlouho už se vyšívání věnujete? Máte pro čtenáře tip, jak s vyšíváním začít?

Vyšívala už moje babička, ale když se mě snažila něco naučit, nebavilo mě to. Když mi bylo 18 let, trávila jsem hodně času doma, můj milý pracoval z domova a já chtěla sedět vedle něj, ale nechtěl jsem ho rušit, tak jsem začala vyšívat. Pak láska k chlapci odešla, ale láska k vyšívání zůstala a zůstane myslím navždy. Teď tvořím nejen vyšívané obrázky, ale i návody, jak vyšívat podle svých, či cizích obrázků/fotek.

Za mě je nejlepší vybrat motiv, který se Vám opravdu líbí, bez ohledu na obtížnost, protože Vás pak motivuje výsledek. Je skvělé mít vymyšleno, kam si ho vystavíte nebo pro koho bude. Taky je skvělé, začínat už s hotovou sadou, ale pokud si nějaký motiv zamilujete, není problém k němu sadu dodělat.

Hodně designerů (včetně mě) dělá jen schémata a návody. Nitě je možné vždy dokoupit.

Který z Vašich obrazů je Váš nejoblíbenější? Proč?

Tohle je asi nejsložitější otázka. Je to jako byste se mě zeptala „Které dítě je Vaše nejoblíbenější?“. Každý motiv vybírám dlouho s tím, že vím, kolik času spolu strávíme... Nakonec miluji každý.

Taky nabízíte vlastnoručně vyráběné šperky, povíte nám něco o nich? Kdy jste začala a jaké techniky používáte? A jaké šperky u Vás zákazníci najdou?

Šperky vyrábím přibližně rok, možná trochu déle. Když začala válka, koukala jsem hodně na naše ukrajinské zprávy a paní reportérka měla nádherné náušnice z korálků. Pak jsem hledala nějaké vzory na vyšívání košile a našla nádherné lidové šperky. Strašně jsem chtěla mít něco podobného. Koupit takový náhrdelník bylo složité, a navíc ráda cokoliv vyrábím sama.